Ideální je obě varianty skloubit. Část terária by proto měla být suchá s nižší vrstvou substrátu. V této suché části doporučuji použít např. písek či malé kamínky. Část terária musí být naopak vlhká, až úplně mokrá. Ve vlhké části je vhodné nasypat vysokou vrstvu substrátu - směs lignocelu a písku, aby se želvy na noc mohly zahrabat. Já mám v této části zavěšnou bodovou žárovku, želvy se občas částečně zahrabou i při nahřívání.

Vlhký substrát je velmi důležitý pro růst krunýře. Při nedostatku vlhkosti se želvě na krunýři tvoří tzv. pyramidy, což je velmi nevzhledné a každý na první pohled pozná, že něco není v pořádku. Krásně rostlý krunýř je hladce zaoblený, bez výrazných nerovností. Důležité je taky želvu alespoň jednou týdně vykoupat ve vodě o teplotě okolního prostředí. Vodu dáme do misky maximálně do takové úrovně, aby želvě sahala do půlky hlavy, když je zatažená v krunýři. Takže zhruba tak, aby měla potopené končetiny. Želva do vody obvykle vykonává svoji potřebu, takže pravidelným koupáním zároveň udržujeme i relativně čisté terárium.

V zásadě ne. Přední drápy jsou spíše tupé, oválného průřezu, naopak zadní drápy jsou ostré kruhového průřezu. Pokud se jedná o želvu chovanou celoročně v teráriu, pak je nutné mít v teráriu kameny a v části terária mít nasypané drobné kamínky. Želva ráda po kamenech leze a tím si zároveň obrušuje drápy. Jenom musíme dát pozor na nevhodné umístění kamenů, aby se nestalo, že želva ve snaze vylézt na kámen se převrátí "na záda" a spadne přesně pod žárovku. Starší želva se dokáže otočit, avšak mláďata schopnost otáčení z karapaxu zpět na plastron nemají ještě natolik vžitou. Tudíž mláděti by se v případě otočení "na záda" pod žárovkou mohlo klidně stát, že zemře v důsledku přehrátí organismu, doslova se upeče. Kameny proto umísťujeme s rozvahou tak, aby nebyly nikdy v blízkosti tepelného zdroje.

Želvě se nemusíme starat ani o úpravu zobáku. O kameny umístěné v teráriu si sama občas zobák obrušuje. Navíc si zobák brousí dále okusováním sépiové kosti, okusováním příležitostně podávaných větviček či slupek např. od melounu. Větším želvám je dobré podávat i nedrcené skořápky od vajíček, aby je samy okusovaly.

Želva zelenavá je exotermní živočich, tzn. že je absolutně závislá na vnějším zdroji tepla. Neumí si sama teplo vyrobit, ani se neumí zahřát ve skupině více jedinců tzv. jeden o druhého. V teráriu by proto mělo být několik teplotních zón zhruba v rozmezí teplot 25-35 °C. Želva si sice teplo neumí vyrobit, ale velmi dobře si jej umí regulovat, takže nemusíte mít strach, že má pod žárovkou velké teplo. Když se žárovka rozsvítí, sama si vleze přímo pod ní, aby se co nejrychleji zahřála na "provozní teplotu". Dokonce mláďata jsou tak chytrá, že když mají žárovku příliš vysoko a teplota tedy není dost vysoká, vlezou si na sebe, aby tak byla blíže ke zdroji a jakmile se horní želvička prohřeje, prostřídá svojí pozici se spodní želvičkou. Pokud je teplota vysoká, neleží přímo pod žárovkou, ale zdržují se kolem žárovky, v takové vzdálenosti, ve které je již pro ně přijatelná teplota.

Já osobně granule podávám. Je však nutné dodat, že by rozhodně neměly tvořit základ želvího jídelníčku. Je dobré podávat granule maximálně o víkendech, vždy jen pár granulek, které želva ihned sežere. Pokud granule navlhčíme, želva je může i kousat, což je obzvlášť vhodné u mláďat. Dospělé želvy granule polykají i celé a v krajním případě bez navlhčení (i v tomto případě ale doporučuji navlhčit). Pokud jsou granule navlhčené, lépe se na ně přilepí například rozdrcené skořápky. Granule obsahují vitamíny, které rostliná potrava mnohdy nemusí vůbec obsahovat, pomáhají tedy k dosažení lepší barvy krunýře a celkově hezčímu vzhledu želvy.

Jak jsem již uvedl, důležité je granule nepodávat moc často, želva si na ně velmi rychle zvykne, začne být mlsná a odmítat rostlinou potravu. Toto je pak velký problém, protože horko těžko želvu pak přiučujeme zpět k rostlinné stravě. Granulí je na trhu obrovské množství, musíme proto pečlivě vybírat ty vhodné. V žádném případě se o jejich vhodnosti neradíme s prodejci ve zverimexech, protože tito z větší části nevědí vůbec nic a jsou schopni nám prodat sušené ráčky pro vodní želvy jenom proto, že na krabičce vidí obrázek želvy, že se ale jedná o masožravou vodní želvu (a nikoli o býložravou suchozemskou) již neřeší. Mě se velmi osvědčily granule výrobce Sera, o kterých píši na tomto webu.

Pokud želva běhá po teráriu podél stěny, ťuká krunýřem o sklo a staví se v rozích na zadní ve snaze z terária utéci pryč, značí to její nespokojenost s chovnými podmínkami. Příčin může být několik. Jednou z příčin může být nedostatečný zdroj tepla nebo naopak absence chladnějšího místa v teráriu. Další příčinou může být i přítomnost jiného jedince, který tohoto nespokojeného nějak omezuje v životě - ať už mu sežere většinu žrádla nebo ho nepustí nahřát se pod lampu nebo ho dokonce považuje za protivníka v boji o samici. Želva může takto pobíhat i v případě, že je nemocná. Příčinou takového chování může být i chybějící možnost úkrytu (nějaký domeček nebo alespoň větší kus klenuté kůry). Nejčastěji však důvod pobíhání podél stěny terária spočívá v tom, že želva vidí z terária okolní prostředí, případně vidí sebe sama ve skle. V těchto případech pomáhá stěnu terária zabílit, pokud si potrpíte (tak jako já) na vzhled terária, pak doporučuji zevnitř na sklo nalepit nějaký obklad. Já jsem použil sádrové imitace cihel a ty se osvědčily výborně. Lepí se snadno na silikon.  

Za sebe mohu konstatovat, že to vhodné není. Pokud máme nutkání ji pustit proběhnout, pak je daleko vhodnější ji pustit do připravené ohrádky někde na zahradě, kde se bude moci slunit a zároveň si i vybrat vhodnou potravu. Běhání po bytě želvě nic nepřináší, není to tvor, který by potřeboval ke spokojenému životu rozlehlé prostory. Navíc, při lezení po bytě se želva nemá kde ohřát, bude stresovaná z neznámého prostředí, výkaly může znečistit podlahu a po návratu do terária bude zmatená. Jednoznačně nelze doporučit časté střídání životního prostředí želvy, protože želvy jsou poměrně konzervativní živočichové, kteří se v teráriu orientují podle paměti, čichu a zraku a jakákoliv změna jim zpočátku vadí. Ze svých zkušeností mohu říci, že želvě vadí i taková maličkost, když se v teráriu vymění starý substrát za nový, ačkoliv nic jiného (poloha kamenů, poloha světel, poloha mističek na žrádlo a vodu) se nezmění. Má to prostý důvod - želva do substrátu čůrá a ačkoliv člověk pach její moči (naštěstí) nijak necítí, želva se podle něj velmi dobře dokáže orientovat a pozná tak, že je ve svém teráriu, na které je zvyklá.

Četnost výměny substrátu v teráriu záleží na velikosti terária. Čím menší terárium, tím častější výměna. V teráriu o velikosti 100x50 cm postačuje výměna substrátu 1x do roka. Já substrát nechám vždy sezónu, na podzim jej přendám do zimovací bedýnky, želvy v něm odzimují a na jaře jej vyhodím a želvy již dávám do nového. Želvám příliš častá výměna substrátu spíše vadí, proto pokud nikterak nezapáchá, rozhodně jej neměníme. Máme-li v teráriu i drobné kamínky a velké kameny, nemusíme je vždy vyhazovat, stačí je prolít vařící vodou.

Velmi zřídka, spíše ne. Pro úspěšnou inkubaci vajec je nutné, aby po nakladení byla co nejdříve umístěna do inkubátoru. Musíme je proto včas objevit, neboť samice je pečlivě zahrabe, aby nebylo poznat, kam byla nakladena. Délka líhnutí v inkubátoru závisí na nastavené teplotě. Pokud je teplota kolem 32 °C, trvá inkubace jen kolem 55 dní, pokud je teplota v rozmezí 26-30 °C, trvá inkubace až 70 dní. Necháme-li vejce v substrátu v teráriu, dojde buď k zastavení jejich vývoje a vyschnutí nebo je jiná želva může rozbít ve snaze zahrabat se do substrátu ke spánku.

Pokud se stane, že želva má nedostatek vápníku na tvorbu skořápky vajec, může je vyklást s tak tenkou skořápkou, že při kladení prasknou. Prasknout mohou i v případě, že mají skořápku silnou, avšak my postupujeme neopatrně při jejich odkrývání. A konečně prasknout mohou i po umístění do inkubátoru, pokud příliš navlhčíme vermikulit (speciální substrát pro líhnutí) a skořápka příliš rychle absorbuje velké množství vlhkosti. Ve všech těchto případech záleží na míře poškození vajíčka. Pokud je opravdu jen naprasklé nebo je v něm nepatrná dírka a ani část jeho obsahu nevytekla, pak můžeme použít na spravení defektu obyčejný včelí vosk, kterým zakápneme poškození na vejci. Takto spravené vejce má šanci na úspěšnou inkubaci. Pokud je však vejce poškozeno závažným způsobem, případně dokonce část jeho obsahu vytekla, pak je bohužel na vyhození.

Ano, možné to je. Postačuje k tomu polystyrenová krabice s víkem. Ve víku vyřízneme otvor, necháme cca 5 cm polystyrenu po celém obvodu víka. Do tohoto otvoru vlepíme zespoda plexisklo, abychom mohli v budoucnu pozorovat dění uvnitř inkubátoru. Do inkubátoru pak umístíme akvarijní topítko s termostatem a na něj položíme plastovou destičku, která bude sloužit jako plocha pro položení krabiček s vajíčky. Na dno inkubátoru nalijeme vodu a to do takové výšky, aby dosahovala až těsně pod plastovou destičku. Voda vytváří dostatečnou vlhkost uvnitř inkubátoru, avšak nevýhodou je, že se sráží na víku inkubátoru a hrozí zkápnutí na některé z vajec. Proto doporučuji na krabičky s vejci položit na několika místech proděravěné víčko a ještě pro jistotu víko inkubátoru zespoda alespoň jednou denně otřít. Pozor však na příliš časté otevírání inkubátoru, tím bychom způsobili velké kolísání teploty a to je pro vývin vajec nežádoucí.